Historie

Výkladní skříň pražské barokní architektury. Není v Praze a možná ani jinde na světě dům, který by nesl rukopis takových osobností barokní architektury, jako právě Pension Diezenhofer. Jeho historie je doložena od roku 1627, důležitým byl pak rok 1653, kdy se do domu přiženil stavitel Johan Georg Aichbauer pocházející z rakouského Landlu. Spolu s ním přišel do domu i onen barokní genius loci, který po staletí v tiché dohodě s obyvateli domu generaci za generací utvářel příznačnou atmosféru domu a jeho okolí a lákal na své kouzlo velké architekty a stavitele doby. Jak jinak vysvětlit, že se v domě narodili, žili, či zemřeli Jan Jiří Aichbauer, Kryštof Dientzenhofer, jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer, Josef Löffler a Anton Haffenecker. Tito všichni vyslyšeli jeho volání a nějakou část svého života s ním strávili v mlčenlivém, avšak o to více tvůrčím dialogu, jehož plody je můžeme ochutnávat dodnes.

Pension Dientzenhofer je rodným domem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který je právem považován za jednoho z největších barokních architektů své doby. Dientzenhofer je příjmení rodiny slavných stavitelů a architektů vrcholné a pozdní barokní architektury 17. a 18. století. Dva z nich – otec Kryštof a syn Kilián Ignác – se stali předními spolutvůrci českého baroka. Jejich stavby dotvářejí panorama Prahy a mnoha českých a moravských měst a poutají pozornost turistů z celého světa.
Kryštof Dientzenhofer (1655-1722) přišel do Prahy z Bavorska v roce 1678 a usadil se zde natrvalo. Důvodem byl sňatek s vdovou po pražském staviteli Johannu Georgu Aichbauerovi v březnu 1685. Tím nejen vyženil menší měšťanský dům na Malé Straně (dnešní pension), ale získal možnost zažádat o domovské právo. To mu bylo uděleno roku 1687, v témže roce se stal řádným členem malostranského cechu zednického a kamenického. Kryštof Dientzenhofer dům v letech 1687 až 1688 přestavěl a rozšířil. V roce 1689 se zde narodil jeho syn Kilián Ignác, který se do pražského panoramatu zapsal tak impozantně, jako snad jen Michelangelo do panoramatu římského.

Kilián Ignác Dientzenhofer (1689-1751) navrhl a postavil více jak 200 staveb. Pracoval pro církevní řády, zejména pro benediktiny, jezuity, české křižovníky, augustiniány, hradčanské kapucíny, pražské i kutnohorské voršilky, stavěl i pro světské instituce (byl dvorním stavitelem i vrchním pevnostním stavitelem) a přední šlechtické rody. Nejpozoruhodnější je, že se při žádné stavbě neopakoval, každé dílo bylo něčím nové, originální.
Otec i syn Dientzenhoferové nebyli pouze tvůrci monumentálních chrámů, klášterů a paláců, ale vytvořili i mnoho drobných staveb po celých Čechách. Všechna tato díla představují vrchol nejen české, ale i evropské barokní architektury. Řadu z nich uvidíte při vaší návštěvě u nás – jsou v blízkém okolí Pensionu Dientzenhofer.

Současnost pensionu

Poslední rekonstrukci značně zdevastovaného rodného domu Kiliána Ignáce Dientzenhofera provedla firma IKA s.r.o. v roce 1991 až 1993 podle projektu ing. arch. Stanislava Novotného. Dům, který se nachází v památkově chráněné oblasti Malé Strany, tak zázrakem unikl likvidaci, neboť na něj byl již vydán demoliční výměr. Kompletní rekonstrukce citlivě ponechala domu jeho původní barokní ráz. Objekt byl opraven a přestavěn na bezbariérový pension a sídlo firmy IKA s.r.o. Rovněž parkovací místa, vstupní atrium a zahrada s výhledem do parku Kampa a na řeku Čertovku byly upraveny tak, aby je mohli využívat i těžce tělesně postižení na vozíčku. Právě na tuto skupinu zdravotně hendikepovaných návštěvníků Prahy je zaměřena péče pracovníků pensionu i firmy IKA s.r.o. Je pro ně připraveno pět bezbariérových pokojů a apartmánů včetně potřebného zázemí v jídelně a v dalších volných prostorech. Pension pro zdravotně postižené zabezpečuje transfery z letiště či nádraží, prohlídky Prahy s akcentem na bezbariérové památky, návštěvy kulturních a sportovních akcí a výlety mimo Prahu. Samozřejmostí je servis mechanických nebo elektrických vozíků, zapůjčení skůtru nebo jiných potřebných pomůcek či zařízení. V nabídce nechybí – v případě potřeby – odborná lékařská, psychologická a fyzioterapeutická pomoc.

V průběhu ničivé povodně v srpnu 2002 byl dům zatopen do výše téměř 3 metrů. Úplně zaplaveny byly sklepní místnosti, strojovna hydraulického výtahu a celé přízemí domu včetně stropů a schodiště. Voda dosáhla až do 1. patra, které též částečně poškodila. Rovněž zahrada byla zcela zničena. Přesto se v rekordně krátké době necelých 3 měsíců podařilo dům pomocí moderní technologie na principu laseru opakovaně vysušit, stavebně opravit a nově vybavit tak, že v polovině října 2002 byl zahájen zkušební provoz. Závěrečná oprava fasády domu však byla z technologických důvodů provedena až v letech 2003 a 2004. Situaci v domě krátce po povodni připomíná výstava fotografií umístěná ve vstupní hale v přízemí pensionu.